Popraskaná zem, se barví červenou
jenom tichý pláč se táhne krajinou
kolem temný les a rozlehlé pláně
voják, ještě mlád, chce se vrátit k mámě
Neví proč musel přijít o kus svého dětství
hodně dobra z toho čekal, dostával však pěstí
jen aby si někdo mohl žít, tak jak se mu chtělo
musel často nastavit, svoje, vlastní tělo
Ještě jednou chtěl by vidět svojí starou mámu
teď však stojí u zákopu a cítí tu ránu
která náhle ukončuje, jeho naděje
on však k zemi upadá,ale nic se neděje
Neví proč musel přijít o kus svého dětství
hodně dobra z toho čekal, dostával však pěstí
jen aby si někdo mohl žít, tak jak se mu chtělo
musel často nastavit, svoje, vlastní tělo
Neví proč musel přijít o kus svého dětství
hodně dobra z toho čekal, dostával však pěstí
jen aby si někdo mohl žít, tak jak se mu chtělo
musel často nastavit, svoje, vlastní tělo
Zelené jsou pole , lány i okolní les
na obloze vidím vrány, hrůza, bolest, děs
a tak končí jeden příběh, co se musel stát
o jedné generaci, co nesměla se vzdát
